undefined

Město Tišnov

Okolí města zahrnuje malebné údolí řeky Svratky a okolní návrší plná prosluněných lesů. Na severovýchodě pak přechází do předhůří Žďárských vrchů, krajiny,která nabízí čistou a neposkvrněnou přírodu s řadou významných historických památek.  "Květnice hora, Besének voda, dražší než celá Morava" - stará prupovídka i dnes napovídá, jaké krásy nabízí Tišnovsko o čemž svědčí i fakt že se zde nachází 25 chráněných území.

Podívejte se také, jaké možnosti sportovního a kulturního vyžití město Tišnov nabízí.

Procházka Tišnovem

undefined Kostel sv. Václava

Přestože se farní kostel nacházel v osadě Tišnov patrně už před založením kláštera Porta Coeli v roce 1232, současná podoba chrámu pochází až z poloviny 15. Století. Zřejmě bezprostředně po dokončení kostela se začalo se stavbou původně samostatné, 51 metrů vysoké hranolové věže, jejíž vznik dokládá dodnes zachovaný pamětní nápis z roku 1543. Reakcí na turecké nebezpečí bylo opevnění kostela kamennou hradbou, jejíž torzo se dochovalo před hlavním průčelím. V období baroka chrám několikrát vyhořel, což vedlo k dalším přestavbám, při nichž vznikla zděná klenba a významné zásahy do vnější fasády. Poslední významná stavební akce, při níž kostel získal svou současnou podobu, probíhala v letech 1838 – 1841. U kostela stojí vrcholně barokní pieta, která stávala původně na místě mariánského sloupu na náměstí Komenského.

undefined Radnice

Nám. Míru 111

Původní budova radnice ze 16. Století byla v roce 1905 nahrazena novostavbou podle projektu vynikajícího brněnského architekta Vladimíra Fischera ve stylu pozdního historismu. Sgrafita na fasádě s výjevy z historie Tišnova vytvořil čelní představitel tzv. moravského folklórního stylu Jano Köhler. Je tu znázorněno darování privilegií Tišnovu abatyší kláštera Porta Coeli Barborou Konickou ze Švábenic v roce 1554. Nápis „Květnice hora, Besének voda, dražší než celá Morava“ je umístěn u krumpáče horníka v dolní části jednoho z vyobrazení tradičních zaměstnání obyvatel Tišnova. Další sgrafito zobrazuje smutný Štědrý den z roku 1620, kdy žoldáci vracející se z bitvy na Bílé hoře pobili tisovské radní, kteří vyšli a nabízeli jim pohoštění. Náhrobní deska jednoho z nich, Jiříka Mydláře, je zazděna do nosného sloupu v zasedacím sále radnice. Na východní straně budovy je vyryt známý nápis „Tento dům ať potrvá až do konce světa, Tišnováci zůstanou po něm čtyři léta.“ V letech 2002-2003 byla stavba rozšířena o západní křídlo.

undefined Mariánský sloup

náměstí Komenského

Od dob baroka stávat uprostřed nynějšího náměstí Komenského mariánský sloup s vrcholně barokní sochou Piety, která je dnes umístěna vedle farního kostela. Podnětem ke stavbě nového mariánského sloupu v roce 1863 bylo tisícileté výročí příchodu svatého Cyrila a Metoděje na Moravu. Konvent kláštera Porta Coeli a městská rada si objednali projekt patrně nejvýznamnějšího moravského sochaře té doby Josefa Břenka, žáka proslulého Hanse Gassera. Kromě Cyrila a Metoděje zdobí sloup sochy zemského a tisovského patrona svatého Václava a svatého Floriána. Na převýšeném kompozitním sloupu stojí socha Immaculaty, ve stylizované jeskyni pak svaté Rosálie.

undefined Dům U Jana

Dvořáčkova 67

Dům u Jana je patrně nejmalebnějším domem v historickém jádru města. Jeho vysoký volutový štít a křehká fasáda, doplněná dvěma freskami světců v rokokových štukových rámech, výrazně vyniká z ostatní dochované barokní zástavby. Jeho podobu ovlivnil stavit, úředník klášterního panství Jiří Vojtěch Šimon z Hořic, který patrně přinesl netradiční architektonické formy z Čech. Pověst praví, že se měl právě v tomto domě na konci 14. Století narodit přítel Mistra Jana Husa, mistr Karlovy univerzity Šimon z Tinova; pamětní deska na fasádě však připomíná jinou významnou osobnost, dr. Jana Dvořáčka, právníka, politika, vlastence a účastníka slovanského sjezdu v Praze v roce 1848.

undefined Dům na Pernštýně, dnes U Palce

Jungmannova 70

Cesta vedoucí z dnešního náměstí Komenského do Předklášteří, patří k nejstarším ulicím v Tišnově. Podél ní stály od nepaměti staré výsadní nebo také právovárečné domy, z nichž k nejstarším a nejvýznamnějším patří Dům na Pernštýně. Název získal po roce 1597, kdy jej „s pivovarem a sladovnou, s vařením v něm pivovarem a vystavováním jich a s svobodným šenkem, piva, vína s děláním sladu a sumou se všemi požitky jak i jiní výsadní právo, domové právo a svobody toho mají“ zakoupila vdova po pernštejnském hejtmanovi Mikuláši Kysligovi z Vidolce. Patrová stavba s mansardovou střechou, ve které po celé 18. A 19. Století sídlil císařský výběrčí úřad, v sobě skrývá několik architektonických detailů, posouvajících její vznik až hluboko do 16. Století. Rozvržení někdejšího hospodářského dvora za domem, stejně tak jako úzká ulička před ním tak dávají tušit, že dům stojí na jednom z nejméně urbanisticky porušených míst starého Tišnova.

undefined Müllerův dům

Stávající dům vznikl kolem roku 1712 přestavbou starší budovy pocházející z poslední čtvrtiny 17. století na patrovou hospodu s právem vařit pivo. Na konci 18. století byl dům dále upravován a zastřešen mansardovou střechou. Ke konci 19. století byl rozšířen o dvě okenní osy, barokní dispozice však zůstala zachována. Název získal tento dům od Tišnovského starosty Františka Müllera, který jej vlastnil od roku 1870 a provozoval zde koželužnu. Po 2. světové válce, během níž zde měl svou kancelář německý důstojník, byl objekt znárodněn a sloužil jako nájemní dům či kanceláře bytového družstva. Po Sametové revoluci jej získala zpět rodina Müllerů a od roku 2000 je v majetku města Tišnova.

undefined Tišnovské uličky

V jihozápadní části města sídlili od nepaměti drobní řemeslníci, zabývající se zpracováním kůže. Na rozdíl od obyvatel právovárečných domů a selských gruntů vlastnili jen nevelké domy s dílnami. Mezi nimi vedly úzké uličky, do nichž byly často odváděny také všechny splašky související s výrobou. Do našich časů se dochovaly tři z nich, provádějící návštěvníka klikatými zákoutími někdejší řemeslnické čtvrti. Zásluhou milovníků tisovské historie byly nedávno vydlážděny a opatřeny lampami, v jejich matném světle ožívá mnoho starých příběhů. Jedna  z uliček – Koželužská – byla v roce  2006 zapsána do knihy českých rekordů jako nejužší ulice v naší republice. Je 49 metrů dlouhá a ve svém neujžším místě měří 77,5 centimetrů.

undefined Humpolka

Barokní budova někdejšího zájezdního hostince „U Bílého lva“ patří k historicky nejzajímavějším budovám v Tišnově. V roce 1602 zakoupil dvůr od hejtmana klášterského panství nejvyšší písař markrabství moravského Jan Jiří Humpolecký z Rybenska, po kterém získala celá městská část i své dodnes užívané jméno. Humpolecký zde vytvořil adektávní, pozdně renesanční šlechtickou rezidenci, která zde vydržela ž do 20. Století. Po rozsáhlé asanaci budov ve prospěch nově budovaného sídliště zůstala restaurace Na  Humpolce s barokní fasádou a mansardovou střechou jedinou dochovanou částí někdejšího svobodného dvora. Spolu s rozsáhlým Panským domem na Komenského náměstí č. 103 patří k nejzachovalejším barokním stavbám v Tišnově.

undefined Tišnovské vily

ulice Riegrova č. 281, 324, 331, 340 a 425

Přeměna Tišnova na klidné lázeňské město s rozsáhlými plochami veřejné zeleně zapříčinila vznik nové vilové čtvrti ve východní části města. Mezi oběma světovými válkami zde bylo vystavěno větší množství půvabných staveb, které vycházely z pozdní secese, modernismu, tvz. Folklórního stylu a v poslední fázi také funkcionalismu. Nejkrásnější a nejreprezentativnější vily lumují kdysi promenádní Riegrovu ulici, pohledově zakončenou Kuthanovým sanatoriem. Z vil vyniká pozdně secesní villa Franke (dříve vila Japp), obklopená parkem s několika vzácnými dřevinami a vedle stojící půvabně mnohotvárná Jarochova vila s prvky převzatými ze secese i oblíbených anglických „cottage.“

undefined Kuthanovo sanatorium, dnes nemocnice

Purkyňova 279

V roce 1895 byl Tišnov díky své vynikající poloze a krásnému okolí vyhlášen klimatickým místem. To zvýšilo jeho atraktivitu mezi zejména brněnskými návštěvníky, kteří si do Tišnova jezdili opočinout a načerpat nové síly. Významným impulsem pro rozvoj bylo zřízení velkého sanatoria doktora Františka Kuthana v letech 1898-1899. Budova byla vystavěna podle projektu brněnského profesora techniky a čelního představitele moravského pozdního historismu Hugo Kepky.  Ten pojal sanatorium jako bizarní palácovou stavbu s věží a drobnými detaily, které vycházejí téměř ze všech předešlých stylů. Mondénní budovu obklopoval už od začátku krásný anglický park doplněný malou kaplí. V sanatoriu pobývaly mnohé významné osobnosti kulturního života 20. a 30. let 20. století , za všechny je možné jmenovat básníka Františka Halase a dramatika Jaroslava Kvapila.

Nebeské výhledy, rozhledy a rozhledny

Tišnovsko je kraj rozhledů a rozhleden. Kopcovitý ráz krajiny, skalnaté ostrohy i táhlé kopce člověka přímo vybízejí, aby se zastavil a rozhlédl po nádheře blízkého i dalekého okolí. A komu to nestačí, může vystoupat na některou z pěti rozhleden na Tišnovsku.

undefined undefined undefined

undefined


 


Online poradce

Hotel Květnice

Tel.: +420 549 410 370
Fax: +420 549 410 290
Web: www.hotelkvetnice.cz
E-mail: hotel.kvetnice@cbox.cz
tvorba www stránek emocio
Hotel Kvetnice Hotel Kvetnice Hotel Kvetnice

Hotel Květnice ***, nám. Míru 120, Tišnov